Přehled činnosti vedení obce za srpen 2020

Po náročném červenci a přelomu srpna, byl druhý prázdninový měsíc ve znamení alespoň mírného zpomalení a odpočinku. Hlavním tématem byla situace v naší škole a probíhající konkurz na ředitele této příspěvkové organizace. Tomu se věnuji hned v úvodu.

1. Jak už možná víte, naše škola se během prázdnin obrazně řečeno otřásla v základech. Budoucnost ukáže, zda to bylo správné a vítané, vše ale nasvědčuje tomu, že ano. Na následujících řádcích shrnu, co tomu předcházelo.

Už od počátku letošního roku ve škole naplno propukly různé osobní třenice, nesoulady, nepochopení, nedostatek respektu a další negativní jevy v pracovním kolektivu související se střetem dvou názorů o tom, jak by škola měla fungovat. Začalo být zřejmé, že řešení bude muset být razantní a nejspíše se neobejde bez personální obměny. V opačném případě by se negativní atmosféra brzy začala přenášet i na děti a jejich rodiče. Během několika měsíců jsem mluvil téměř se všemi pracovníky školy, mnoha rodiči, ale i odborníky na školské právo a audity škol, úředníky krajského odboru školství, i odboru školství v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, kam organizačně spadáme. Bylo zřejmé, že pracovní kolektiv naší školy nemůže fungovat dohromady, polovina měla na fungování školy jeden názor, druhá polovina jiný názor, komunikace mezi nimi neprobíhala. Do toho se mi do ruky dostávaly informace o tom, že se někdo vkrádá do ředitelny, že se dělají naschvály mezi kolegy, zkrátka že se dějí věci, které do normálního kolektivu nepatří, tím spíše mezi pedagogy. V tu chvíli už každý věděl, že se bude v létě konat konkurz na místo ředitele školy, který požadovala školská rada a obec jako zřizovatel školy ho začala od března připravovat. Vše negativní tak vygradovalo právě v období před konkurzem.

V červnu proběhlo první kolo konkurzu, kam se přihlásily dosavadní ředitelka paní Soňa Řepová a učitelka mateřské školy paní Klára Haberhauerová. Do dalšího kola nepostoupila ani jedna z uchazeček, tudíž byl konkurz zrušen a vyhlášen nový s upravenými podmínkami. Jelikož mám pocit, že hlavní důraz v naší malé škole by měl být kladen především na vzdělávání v I. stupni ZŠ (aniž bych tím chtěl říct, že vzdělávání v mateřské škole je podřadné a nezaslouží si pozornost), bylo podmínkou prvního konkurzu dokončené vysokoškolské studium v oboru Učitelství pro I. stupeň ZŠ. Pro druhý konkurz byla tato podmínka zmírněna, přesto pro mě zůstal tento důraz nadále jako jeden z rozhodovacích faktorů. To umožnilo, aby se obě uchazečky přihlásily znovu a postoupily v červenci, kdy se konal druhý konkurz, do druhého kola.

Mezitím se na přelomu června a července odehrálo pomyslné další kolo negativního dění kolem školy, které vyvrcholilo rozesíláním e-mailů rodičům od jedné zaměstnankyně, se kterou nebyl zcela legitimně na konci června prodloužen částečný pracovní úvazek. Rodiče, aniž by chtěli, tak byli zataženi do personálních otázek školy, stali se adresáty různých pomluv, dokonce byli pobízeni, aby zřizovateli psali negativní informace o dosavadní ředitelce školy s cílem jí pohoršit v rámci konkurzu. Takové věci na veřejnost nepatří, považoval jsem je za natolik neuctivé nejen vůči rodičům, ale i ke škole jako takové, k jejím zaměstnancům i k její dobré pověsti, a koneckonců i k naší obci jako zřizovateli školy. Musel jsem proto na toto dění ostře reagovat veřejným prohlášením a odsoudit ho. I tato aktivita byl jeden z faktorů, nad kterým jsem musel v rámci závěrečného rozhodování nad výběrem ředitele přemýšlet.

V polovině srpna se konalo druhé kolo konkurzu, kdy se ke svému jednání sešla komise složená ze dvou zástupců obce, zástupce školské rady z řad rodičů, zástupce pedagogů školy, dvou odborníků na školství, člena České školní inspekce a zástupce Odboru školství Krajského úřadu Středočeského kraje. Ta prvním hlasováním rozhodla, že obě opětovně přihlášené uchazečky paní Soňa Řepová a paní Klára Haberhauerová jsou vhodné, aby zastávaly funkci ředitele školy. Ve druhém hlasování pak poměrem 6 : 9 určila pořadí vhodnosti tak, že na 1. místě v pořadí vhodnosti se umístila paní Klára Haberhauerová, a na 2. místě v pořadí hodnosti se umístila paní Soňa Řepová. Stanovisko konkurzní komise je pouze doporučujícím podkladem, finální rozhodnutí o tom, kdo bude jmenován ředitelem školy, zůstává na zřizovateli.

Vzhledem k tomu, že úkoly zřizovatele v obci, kde se nevolí rada, plní starosta, bylo rozhodnutí na mě. Nechal jsem si na rozhodnutí několik dní, během kterých jsem znovu posoudil celou situaci, mluvil s rodiči, spojil se s pracovníky speciálního výchovného pracoviště, právníkem se specializací na školské právo, znovu jsem si prostudoval koncepce rozvoje školy, které obě uchazečky předložily a velmi pečlivě vše zvažoval. Konkurzní komise má ten luxus, že může posuzovat jen některé faktory (předloženou koncepci a půlhodinový rozhovor) a za konečné rozhodnutí ani za budoucí fungování školy pak nenese žádnou zodpovědnost. Já tento luxus nemám, zodpovědný za školu a její fungování jsem, a proto rozhodnutí zřizovatele musí zohledňovat i jiné faktory, z nichž některé jsem nastínil výše. K nim konkurzní komise nepřihlíží, zřizovatel ale musí. Pochopitelně jinak by se rozhodovalo a možná i jinam by se ubíraly mé myšlenky, pokud by situace ve škola byla klidná, nevyhrocená, nebyla osobní a tak podobně.

Já jsem v zásadě během předcházejících měsíců došel k přesvědčení, že škola potřebuje razantní personální obměnu, protože takto animozitami zasažený kolektiv nebude fungovat ani po nějakém mediačním zásahu ode mě, nebo ani dokonce bude-li ředitelem někdo zvenčí. Přesto jsem tuto myšlenku neopustil a od doby, kdy bylo zřejmé, že bude probíhat konkurz, jsem začal hledat uchazeče, ať už ze strany mých kamarádů pedagogů, známých, jejich známých. Měl jsem dojem, že pokud přijde někdo zvenčí, mohl by pracovní kolektiv snad nějak stabilizovat (i když aktuální nastavení směřovalo spíše k tomu, že se situace po pár měsících vrátí do starých kolejí, obzvlášť v případě někoho, kdo se bude muset zpočátku se vším seznamovat atd.). Nevzdal jsem to, ovšem nedostal jsem žádnou výraznější odezvu. Kdo pracuje ve školství, tuší, co to znamená dělat ředitele na malé škole, pár lidí se trochu zajímalo více, ale přihlášku pak stejně nepodali, bohužel.

Byl jsem tak postaven před výběr mezi dvěma kandidátkami zevnitř školy, ovšem oproti komisi jsem nerozhodoval jen podle koncepcí a pohovoru, ale jak už bylo řečeno, musel jsem vzít do úvahy i mnoho dalších souvislostí, informací a faktorů, které pochopitelně většině členů komise známy nebyly. Vzhledem k tomu, že někteří zaměstnanci školy dali v průběhu léta výpověď, byla to vlastně ideální příležitost na onu tolik kýženou obměnu kolektivu, která doufám přispěje k pozitivnějšímu klima ve škole, které tam bohužel poslední měsíce opravdu chybělo (ozvala se během té doby mnoho rodičů a toto byl hlavní závěr z jejich poznatků, které předkládali).

V závěru mých úvah pak rozhodla i nutnost alespoň elementárního pochopení faktu, že obec je zřizovatelem školy, a že má zásadní vliv na její fungování i provoz. Je proto nesmírně důležité, aby ředitel byl schopen toto nastavení respektovat. Boj, nebo chcete-li napětí či třenice, mezi školou a obcí by v tuto chvíli bylo to poslední, co škola, rodiče a koneckonců i celá obec potřebuje.

Po důkladném zvážení všech těchto okolností jsem nakonec 21. srpna jmenoval ředitelkou školy paní Soňu Řepovou. Věřím, že rozhodnutí je to správné, stojím si za ním a s ohledem na vše zmíněné doufám, že se pozitivně odrazí na fungování školy a jejího pracovního kolektivu. K jejímu jmenování kromě celkové atmosféry ve škole přispěla i lepší předložená koncepce (podrobněji zpracovaná s konkrétními cíli a způsoby řešení) a téměř dokončené vzdělání v oboru Učitelství pro I. stupeň ZŠ (předpoklad dokončení v září 2020).

Paní Kláře Haberhauerové jsem poděkoval za dosavadní práci a vzhledem k tomu, že už před konáním konkurzu podala výpověď, jsem jí také popřál mnoho úspěchů v její další práci. Zcela otevřeně jsem jí sdělil, že v případě jejího jmenování do funkce jsem se obával, že personální stránka se nezmění včetně všeho negativního, co je s tím spojené, a navíc by hrozil odchod dalších pedagogických i nepedagogických pracovníků, který by ohrozil zářijové otevření školy. Stejně tak jsem jí upřímně sdělil, že u ní postrádám jistou důvěru a pochopení pro kroky zřizovatele.

Omlouvám se za delší text, ale považoval jsem za důležité zmínit vše, co se ve škole odehrálo v tomto roce, a co všechno mě vedlo k rozhodnutí při výběru nové ředitelky školy. Tím také vyvracím i některé hlasy, že konkurz byl zbytečný, že vše bylo rozhodnuto předem a podobně. Doporučoval bych nyní, abychom se všichni soustředili na rozvoj naší školy a její dobré fungování, které ocení nejen děti, ale i rodiče, personál školy, stejně tak i zřizovatel a celá široká veřejnost. Řešit neustále, co bylo, k ničemu nevede.

2. V polovině srpna proběhl poslední kontrolní den na stavbě školní zahrady. Stavbu jsme převzali s tím, že během podzimu proběhne dosadba cibulovin a řez ořešáku podle projektu, neboť tyto práce není možné dělat během léta. Zahradu nyní čeká pravidelné zalévání, aby se ujala vysetá tráva a následně bude k dispozici malým návštěvníkům ze školky i ze školy. Nás nyní čeká zajištění stanoviska orgánu odpadového hospodářství a stavebního úřadu, abychom doložili všechny potřebné dokumenty a mohli požádat o vyplacení dotace ve výši 500 000 Kč ze Státního fondu životního prostředí ČR. Celkové náklady na stavbu jsou 1 063 672 Kč.

3. S novým školním rokem došlo také k proměně pečujících osob v naší dětské skupině, kterou zřídila obec Panenské Břežany na začátku letošního roku. Na konci prázdnin jsme se rozloučili s paní Veronikou Lechnerovou a Danielou Míkovou, které nastoupily do svých zaměstnání a v dětské skupině už nemohou vypomáhat. Na tomto místě jim patří velké poděkování za pomoc a spolupráci v prvním roce fungování naší dětské skupiny. Práce s dětmi není jednoduchá, je o trpělivosti a zodpovědnosti, ale obě kolegyně se jí zhostily se ctí. Přeji jim hodně úspěchů i v jejich další práci.

Na uvolněná místa přichází paní Eva Kondelíková z Panenských Břežan a Nataša Aulíková z Postřižína, které budou vypomáhat např. v době dovolených či nemoci a doplní tak stávající vedoucí dětské skupiny paní Zuzanu Bukovskou a paní Evu Husákovou Hunalovou, které pokračují ve své práci i tento školní rok.

4. Po četných stížnostech společnosti ROPID, která ve Středočeském kraji organizuje veřejnou dopravu, a také mnoha občanů, jsme se rozhodli řešit příčné prahy na silnici vedoucí obcí. Příčné prahy jsou nevhodně projektované, dochází k poškozování autobusů, a ve stavu, v jakém jsou, jsou spíše nebezpečné, než že by přispívaly k bezpečnému provozu. Zpracováváme aktuálně projektovou dokumentaci, která prověří možnosti zabezpečení přechodu před školou (ten je nevhodně umístěn za autobusem, což z pohledu přecházejícího chodce ani řidiče není ideální) ve formě variant. Po konzultaci s policií a projektantem dopravních staveb se kloníme k rekonstrukci prahu tak, aby byl jednoduše překonatelný jak pro osobní automobily, tak i pro autobusy, ale zároveň by nadále tvořil vizuální překážku pro zklidnění provozu před školou a zvýraznění přechodu pro chodce (silnice před školou je úzká, a nelze dopravu zklidnit např. ostrůvkem nebo obdobným řešením). Uvažovali jsme o přesunutí přechodu a posunutí zastávky autobusu tak, aby měl chodec lepší výhled při přecházení, ale vzhledem k zatáčkám na obou stranách řešeného úseku komunikace a blízké křižovatce se žádná lepší možnost pravděpodobně nenabízí. Příčný práh u horní zastávky uvažujeme zcela odstranit, prostor je přehledný a místo pro přecházení, které by na místě zůstalo, bude poskytovat chodci dostatečné rozhledové pole. 

Školákům přeji úspěšný návrat do lavic a všem pak klidný podzim

Martin Hakauf
starosta obce